Českomoravský belgik
Historie chovu belgického koně v Čechách a na Moravě
S chovem belgického koně na Moravě se započalo od roku 1879 a v Čechách roku 1882. Zpočátku bylo prováděno převodné křížení připouštěním teplokrevných klisen a kříženek po norických hřebcích importovanými belgickými chladnokrevníky, na Moravě měli vliv ušlechtilejší hřebci ardenští, v Čechách se uplatnili především mohutnější hřebci valonští a belgičtí. Později byly zakládány chladnokrevné chovyhřebčínského typu, které chovaly originální belgické koně na podkladě importů hřebců i klisen (např. Seilernův hřebčín na Lukově u Zlína, založený 1901) a prostřednictvím jejich aklimatizovaného potomstva ovlivňovaly šlechtění zemského chladnokrevného chovu. Z plemeníků v Lukovském hřebčíně vynikal lic. Spirou (*1897), který přes syna 50 Corale (*1909) založil linii, která se udržela až do současnosti.
V období mezi světovými válkami byl import belgických koní omezen a další šlechtění chladnokrevníků převládajícího belgického původu od té doby probíhalo na podkladě domácího chovu, kdy importovaní belgičtí hřebci a jejich synové byli připařováni na domácí klisny se známým belgickým genovým základem, čímž byly vytvořeny genealogické linie, z nichž některé se dochovaly dodnes. Velkým přínosem pro úspěšné rozvíjení chovu bylo v roce 1930 zřízení Státního chladnokrevného hřebčína v Tlumačově, později přestěhovaný na dvory Skály, respektive Peškov. V Čechách byl pozitivním přínosem odchov chladnokrevných hřebečků ve státní hříbárně Nový Dvůr u Písku.
V Čechách a na Moravě vznikly vzhledem ke kvalitativně jiné základně klisen odlišné typy chladnokrevníků. V Čechách byl v domácím chovu zastoupen (s větší lokální proměnlivostí) i podíl norické krve. Na Moravě byl chov belgika oproštěn od podílu norické krve, neboť norický kůň se zde choval samostatně. K rozdílnému typu moravského chladnokrevníka přispívá i skutečnost, že na Moravu byli nakupováni hřebci spíše ardénského typu, sušší, tvrdší konstituce, u nichž bylo dbáno na jejich chodivost.
Český chladnokrevník, vzhledem ke smíšení krve belgické a norické, byl vyšší a delšího tělesného rámce, často měl sklon k větší lymfatičnosti a nemíval tak souladný zevnějšek. V Čechách vznikly linie lic Hans - 428 Branibor (*1922), 396 Bourgogne de Monti (*1920) a 426 Aglaé (*1920), která se později velmi rozšířila i na Moravě.
Moravský chladnokrevník byl více podobný původnímu belgiku, neboť byl chován pouze na belgické krvi. Byl kratšího rámce, výrazného osvalení a souladnějšího vzhledu. Byl také na nižší noze, hlubší a vynikal mechanikou pohybu. Moravský belgický kůň sice nikdy nedosáhl mohuitnosti svých belgických předků, ale svou výkonností se osvědčil. Na Moravě vzniklo větší množství linií, z nichž do současnosti se dochovaly tyto linie - 51 Bayard de Heredia (*1920), 9 Marquis de Vraimont (*1920) a 113 Successeur de Boneffe (*1928).
Nepříznivě se vchovu koní (nejen chladnokrevných) u nás projevily události 2. světové války. Do plemenitby byl zařazen vyšší pošet norických hřebců, konaly se povinné odvody pro potřebu armády a mnoho koní padlo za oběť nemocem. V roce 1945 navíc ustupující německá armáda hodně koní zabrala, zejména na Moravě, včetně plemenných hřebců. Po válce se objevily snahy o obnovu chovu, rozvíjely se především linie 9 Marquis de Vraimont (na Moravě) a linie 426 Aglaé (v Čechách). Vzhledem k zužující se krevní základně a snižujícímu se počtu koní, však vyvstala nutnost spojení chovu moravského a českého belgického koně. To začalo již v 50. letech 20. století a postupně se tak setřely rozdíly v typu moravského a českého chladnokrevníka. Největší vliv na šlechtění v té době měly hřebčín Netolice a později také JZD Moravské Budějovice.
Po roce 1960 přestala být v chovu chladnokrevných koní rozlišována plemenná příslušnost. V 60. letech 20. století vlivem mechanizace zemědělství došlo k výraznému snižování počtu chladnokrevných koní a jejich vývozu na moso. Pro nezájem chovatelů byl zrušen chov v Peškově a později bylo zrušeno i belgické stádo v Netolicích. Nejvážnějším negativním obdobím v cjovu belgického koně v Čechách a na Moravě byla 70. a 80. léta 20. století, kdy bylo přikročeno k budování tzv. českého chladnokrevného koně překřížením krve belgické a norické,
Po změně politických poměrů v roce 1989 byl obnoven původní cíl šlechtění na podkladě belgických původů koní a vzniklo tak plemeno českomoravského belgického koně (ČMB). V roce 2000 byla nejkvalitnější část populace zařazena do ochrany genetických zdrojů. V současnosti je jedním z největších chovů českomoravského belgického koně v Radvanicích - Dvorka u Trutnova.
Tato stručná historie byla zpracována zejména na podkladě článků z časopisů:
Jezdectví (č. 7 a 8/2001) - Českomoravský belgik: Současnost v zrcadle historie od autora Ing. Lubomíra Procházky
Koně ASChK (2011) - Historie vzniku českomoravského belgického koně od kolektivu autorů (Ing. Dana Rosenbergová, Ing. Jan Navrátil, CSc., Ing. Jitka Schmidová